Klimatická změna? Krávy nejsou problém. Potřebujeme jen změnit způsob jejich chovu
Ing. Václav Kurel
14.1.2022
Zapomíná se ale na to, že chov skotu může být naopak klimaticky pozitivní, pokud se provádí správně regenerativním způsobem pastvy a díváme-li se na jeho vliv skutečně v celé jeho komplexitě.
Jedním z hlavních důvodů uváděných proti konzumaci hovězího masa je produkce metanu. Chov skotu je s ním právem spojován hned ze dvou důvodů.
Vhodný způsob chovu, konkrétně regenerativní způsob pastvy, však dokáže významně ovlivnit dopady obou těchto bodů.
Regenerativní pastva napodobuje přirozený pohyb stád na přírodních pastvinách. Chov skotu má díky ní pozitivní dopad na sekvestraci uhlíku do půdy a přírodní principy si s metanem vyloučeným trávicím ústrojím krav dokáží poradit. Kupení hnoje je při regenerativní pastvě dokonce eliminováno zcela.
Když se podíváme do historie, uvidíme na pastvinách stáda velkých býložravců jako třeba bizonů, zubrů, slonů, sobů, buvolů, ještě dříve i mamutů.
Všichni tito býložravci produkovali velké množství metanu, když v jejich trávicím traktu docházelo k anaerobnímu rozkladu celulózy. Toto množství metanu se výrazně nelišilo od množství metanu, které pochází z chovu skotu dnes.
Ve studii z roku 2012 vědci odhadli biomasu velkých savců na Zemi v období poslední doby ledové na cca 1,4 miliardy tun. A jak uvádí čeští vědci v článku v časopisu Vesmír, to je více než součet dnešní biomasy člověka (0,4 miliardy tun) a hospodářských zvířat (0,8 miliardy tun).
V jiné studii srovnávali produkci metanu divokých bizonů a dalších býložravců před příchodem Evropanů do Ameriky. Zjistili, že tehdejší produkce metanu odpovídala 86% dnešní produkce metanu z chovu hospodářských zvířat v USA. Velké množství metanu unikalo z trávicího traktu býložravců i dávno před klimatickou změnou.
Problém tedy není v samotném metanu, ale v prostředí, ve kterém vzniká. Rozdíl mezi prehistorickou přírodní pastvou a dnešním průmyslovým chovem je obrovský. Přírodní mechanismy totiž dokáží negativní efekt metanu z trávení celuózy eliminovat. Existují dva základní přírodní principy. Metan se buď může chemickou reakcí rozkládat v atmosféře anebo jej mohou rozkládat půdní bakterie.
Příklad oplůtkové pastvy, která je vhodným nástrojem pro napodobování spásání stády velkých býložravců v minulosti.
Zásadní roli ve spodní vrstvě atmosféry hraje hydroxilový radikál (OH), který dokáže štěpit metan (CH4) na methylový radikál (CH3) a vodu (H2O). Výsledkem dalších oxidačních reakcí je pak přeměna původního metanu na mnohem méně škodlivý oxid uhličitý (CO2) a vodík (H). Nositel Nobelovy ceny Paul Crutzen vymyslel pro OH výraz „čisticí prostředek atmosféry“, aby popsal tuto důležitou čisticí úlohu OH. Hydroxilový radikál je vysoce reaktivní plyn s životností pouhou sekundu a jeho množství je velice proměnlivé v čase i místě. Vzniká působením slunečního UV záření na ozón za přítomnosti vodní páry. Nejvyšší koncentrace OH se nacházejí nad tropickými oblastmi, kde je nejvíce slunečního světla a vodní páry. Historicky se nemění množství světla, ale mění se množství vodní páry, protože je významně narušován malý vodní cyklus v průmyslové krajině obhospodařované člověkem. Smyslem regenerativní pastvy je pak zregenerovat rozmanité porosty a podpořit absorpci vody v půdě, čímž se zvyšuje kapacita a aktivita malého vodního cyklu, kdy rostliny transpirují páru a ta pak kondenzuje v déšť.
Ve zdravé půdě žijí bakterie methanotrophs, které rozkládají metan. Představuje pro ně jediný zdroj uhlíku a energie. Jak prokázala polská studie z roku 2018, u neorané půdy je aktivita bakterií methanotrophs 2x až 4x větší než u obdělávané půdy.
Nejvyšší aktivita těchto bakterií je na zdravých půdách s vysokým poměrem vlhkosti a organické hmoty. Takové podmínky nastávají na pastvinách s bujnou vegetací, což podporuje opět regenerativní pastva. Nemůže se jednat o kontinuální pastvu na velké ploše, jejímž důsledkem je často přepásaná vegetace a tzv. zelený beton. Tyto pastviny mají nižší podíl vlhkosti a organické hmoty.
Studie The Global Methane Budget 2008-2017 obsahuje odhady emisí a rozpadu metanu dle jednotlivých zdrojů. Vyplývá z něj, že v půdě se rozloží přibližně jen 5 % objemu, který se rozpadne v atmosféře. Hrozbou do budoucna je klesající potenciál rozpadu metanu v atmosféře kvůli nižší přízemní vlhkosti a rozpadajícím se malým vodním cyklům.
Zdroj: Global Carbon Project 2020. Většina emisí metanu je eliminována v atmosféře a v půdě. Pokryje to emise metanu přírodního původu. Nestačí to ale vykompenzovat emise z lidské činnosti.
Celkové emise metanu jsou dnes celkově vyšší, než kolik se může v atmosféře a v půdě rozložit. Příčinou jsou emise z těžby a užití fosilních paliv, zemědělství a skládkování. Množství emise metanu přímo z chovu skotu závisí na způsobu chovu a typu krmiva. Dle studie IPCC z roku 2006 se emise z trávicího traktu skotu pohybují na úrovni 55-99 CH4 kg/rok na velkou dobytčí jednotku (VDJ) a emise z hnoje jsou 6-11 CH4 kg/VDJ/rok. U venkovní pastvy jsou pak metanové emise z hnoje nulové, protože se při ní hromada hnoje nevytváří a nedochází tak k anaerobnímu rozpadu výkalů. Tlení kravinců probíhá za přístupu vzduchu a jejich rozklad na půdě zároveň obohacuje život nad půdou i v půdě.
Pozitivní vliv regenerativní pastvy na rozpad metanu v půdě a zejména pak v atmosféře zřejmě existuje, ale lze jej velice těžko kvantifikovat, proto k tomu neexistují žádné vědecké studie. Existují ale již studie, které dokládají pozitivní efekt regenerativní pastvy na zachytávání CO2 z atmosféry a jeho ukládání do půdy ve formě organické hmoty. Tento proces sekvestrace uhlíku využívá principu fotosyntézy a symbiózy rostlin a půdní mikrobiologie. Oxid uhličitý přeměňují rostliny během fotosyntézy na cukry na bázi uhlíku. Většinu rostliny využijí na svoji vlastní stavbu a přibližně 40% posílají přes kořeny rostliny bakteriím a houbám v půdě, které jim za to zpřístupňují živiny. Tím se podporuje růst organické hmoty v půdě, při kterém se ukládá uhlík do půdy. Tento proces funguje správně a intenzivně pouze na zdravých pastvinách, kde roste hodně pestrých travin, které mají hluboké kořeny.
Ve studii z roku 2018 vědci spočítali, že díky sekvestraci uhlíku dokáže regenerativní pastva vykompenzovat negativní vliv emisí metanu. Vědci odhadli roční hodnotu sekvestrace na 3,6 tuny uhlíku na hektar, tj. 13 t CO2/ha/rok. V této studii vědci srovnali emise skleníkových plynů při chovu skotu konvenčním způsobem a na regenerativní pastvě. Na kg jateční hmotnosti byly emise nižší u konvenčního chovu (FL), protože skot v těchto podmínkách dorůstá rychleji a na vyšší váhu. Jakmile ale započetli hodnotu sekvestrace uhlíku u regenerativní pastvy (AMP), tak jim vyšla negativní hodnota emisní zátěže. Uhlíková stopa na 1 kg jateční hmotnosti činí u konvenčního chovu 6,12 kg CO2eq, zatímco u regenerativní pastvy to vychází na zápornou hodnotu -6,65 kg CO2eq. Hovězí z regenerativní pastvy je tak klimaticky pozitivní a jeho konzumace přispívá k boji proti příčině a dopadům klimatické změny.
Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0308521X17310338
Ve světě i v Evropě převládá konvenční chov dobytka, který je velkou zátěží pro planetu. Jsou tedy logická doporučení k omezení konzumace hovězího masa, abychom snížili svoji osobní uhlíkovou stopu. Vznikají proto projekty na výrobu různých náhražek hovězího masa s nižší uhlíkovou stopou. Žádné z nich ale není uhlíkově negativní jako hovězí z regenerativní pastvy. Tento způsob chovu má kromě sekvestrace uhlíku spoustu dalších výhod, které rostlinné maso nepřináší. Přispívá k lepší schopnosti zadržet vodu v krajině a zvyšuje biodiverzitu v krajině. Na zdravých pastvinách je více hmyzu, ptactva a dalších druhů fauny a flóry.
V projektu Carboneg proto podporujeme farmáře v přechodu na regenerativní způsob pastvy. Příště přineseme příběh dvou českých farmářů, kteří si tento způsob sami před lety objevili a jsou jejími průkopníky v České republice.
